Cesta talentu | Terezie - 16 let PŘÍSPĚVEK NA ÚČAST NA TENISOVÉM TURNAJI

Terezie Pluhařová má od mala sen, přeje si být tou nejlepší tenistkou. A pro naplnění svého snu dělá doslova všechno. Trénuje odmalička každý den, obětuje tenisu všechen čas a energii a díky úžasné podpoře své maminky, která se snaží své dcerce pomoci, jak jen může, se dokonce vzdala kamarádů, školy a přestěhovaly se společně do Prostějova, kde je to nejlepší tenisové zázemí v republice.

A čeho by ráda ve svém životě dosáhla? „Být nejlepší“, odvětí. „A vyhrát Wimbledon, nebo jiný grandslamový turnaj“, dodává.

Když Terezka netrénuje, moc ráda sleduje filmy. Je to takový její relax, kdy si odpočine fyzicky i psychicky. A její nejoblíbenější film? Dřív než půjdu spát s Colinem Firthem v hlavní roli. Právě Firth je jejím nejoblíbenějším hercem. Ve škole ji potom baví nejvíce angličtina a dějepis.

Terezka dosahuje skvělých výsledků. Jak se můžete dočíst v jejím motivačním dopise, o této dámě bychom mohli ještě slyšet i daleko za hranicemi naší krásné republiky. Její potenciál, talent, snaha a odhodlání však nestačí. Aby se Terezka mohla prosadit na opravdu vrcholové úrovni, potřebuje naši pomoc.

Terezce se naskytla úžasná příležitost účastnit se intenzivní tenisové přípravy v thajském tenisovém klubu, kterou by zakončila účastí na prestižním tenisovém turnaji v Bangkoku. Je to jedinečná příležitost, jak nasbírat cenné zkušenosti nejen v přípravě, ale především v turnaji samotném.

Terezčina maminka má část peněz na tento měsíční „tréninkovo-turnajový maraton“ uspořeno. Pojďme Terce a její mamince pomoci. Tahle slečna si to opravdu zaslouží. Kéž by každý šestnáctiletý měl stejnou touhu a vůli něco v životě dokázat.

Učíme děti, že není možné jen brát, ale že je správné i dávat nazpět. Každý účastník tedy za naši pomoc něco společnosti navrací. Děti si mohou samy vybrat, jak rozvoj svého talentu zúročí. Terezka by si přála k tenisu přitáhnout další děti. Proto by ráda zájemcům nabídla lekci tenisových základů, které by sama vedla a navíc by si s ní zapálení tenisté mohli zatrénovat. Nápad na prima zpětnou vazbu ve sportovním duchu. Jdeme kontrolovat výplet a už se moc těšíme.

TEREZY MOTIVAČNÍ DOPIS:

MOTIVAČNÍ  DOPIS

Terezie Pluhařová

Jmenuji se Terezie Pluhařová, je mi 16 let a tenis hraji od tří let. Každý den tvrdě trénuji, trpělivě jdu krůček po krůčku, abych se zlepšovala a něco dokázala. Už jako malá jsem si vysnila, čím chci být. A ani jednou mně nenapadlo, že bych se věnovala něčemu jinému než tenisu. Proto jsme se s mamkou rozhodly, že mu podřídíme celý náš život. Ono by to totiž ani jinak nešlo. Musely jsme se přestěhovat, abych mohla trénovat tam, kde je to nejlepší, změnila jsem školu, kamarády, ale nikdy jsem toho nelitovala. Naopak. Myslím si, že když člověk něco v životě skutečně chce, musí pro to udělat všechno.

Patřím mezi závodní hráčky prostějovského tenisového klubu a nyní jsem na 2. místě v celorepublikovém žebříčku svého ročníku a na prvním místě v žebříčku krajském. Letos jsem byla ve finále nejprestižnějšího turnaje v ČR – Pardubická juniorka 2018, jsem dvojnásobná mistryně republiky ve čtyřhře, halová vicemistryně ve dvouhře a několikanásobná mistryně republiky v soutěži družstev.

Abych se prosadila ve světě, je to málo. Mým cílem je co nejvíce si vylepšit mezinárodní žebříček. Proto musím jezdit na mezinárodní turnaje. Pár jich je i v České republice, ale to nestačí. V Evropě se na tyto turnaje hlásí strašně moc hráček a když prozatím nemám moc bodů, na některé turnaje se vůbec nedostanu. Mnohem lepší je to např. v Asii. Dostala jsem nabídku z tenisového střediska v Thajsku, abych u nich po novém roce absolvovala přípravu na letní sezónu a zároveň tam odehrála několik turnajů. Protože je to daleko, není tam tak velká konkurence a mám zaručeno, že se do turnaje dostanu. Tím získám potřebné body a výrazně se právě posunu v mezinárodním žebříčku.

Zatím všechny turnaje platila mamka, ale cestování do zahraničí, letenky a měsíční pobyt v Thajsku jsou nad její síly. A proto jsem se rozhodla požádat o pomoc, za kterou budu nesmírně vděčná.

Na závěr bych ještě chtěla uvést, proč to vlastně dělám. Tenis je nádherná hra a mnohému mne naučila. Vím, že nic nedostanu zadarmo a že cesta k úspěchu je dlouhá. Když se dívám na tenisové zápasy a vidím, kolik radosti přinášejí divákům, doufám, že i já jednou budu takto rozdávat radost. A taky doufám, že budu inspirací pro děti a pro to, aby začaly sportovat a měly nějaký ušlechtilý koníček a cíl.