Cesta talentu | Natálie - 15 let NOTEBOOK

Natálka Vavřinová je báječná holka. Je to bytost s ryzím srdcem na dlani a radující se ze života jako málo kdo. Natálie má přitom jiné dětství, než jaké byste od jejího radostnému projevu čekali. Žije sama s vážně nemocnou maminkou, o kterou je stará. Možná právě proto je vděčna za každý nový den. Je to dívka, kterou byste si přáli za svou dceru. Její maminka na ni může být právem hrdá. Až si přečtete Natálčin motivační dopis, pochopíte, jak jedinečná je. Přála bych Vám ji potkat osobně.

I Natálka, ač je velmi skromná, má svůj sen. Moc by si přála notebook. Všechny prezentace si může připravovat jen ve škole, doma počítač ani notebook nemají, a bez naší pomoci bohužel ani mít nebudou. Natálii čeká střední škola, kde bude notebook potřebovat ke studiu.

Jedinečný je i přístup Natálie. Paradoxně jí přijde hloupé, že si jako každé dítě přeje notebook, ale je si vědoma, že jej potřebuje ke studiu. Ráda by na něm připravovala prezentace a seminární práce do školy.

Její největším přáním je, aby vynalezla lék, který uzdraví její maminku a další lidi. Máme tu snad budoucí vědkyni?

Přání: notebook

Učíme děti, že není možné jen brát, ale že je správné i dávat nazpět. Každý účastník tedy za naši pomoc něco společnosti navrací. Děti si mohou samy vybrat, jak rozvoj svého talentu zúročí. Natálka by ráda na svém novém notebooku vytvořila prezentaci o přírodě a následně by uspořádala přednášku, které by se od připravené prezentace odvíjela. Po přijímacích zkouškách na střední školu, které ji v dubnu čekají, by ráda na notebooku připravila omalovánky. Máme se tedy na co těšit.

NATÁLČIN MOTIVAČNÍ DOPIS:

Dobrý den

               Ráda bych začala poděkováním-ne za to,že mi možná něco zafinancujete,ale za to,že jste a pomáháte. O této pomoci jsem slyšela poprvé a přijde mi a hřeje mě u srdce snaha,snaha pomáhat lidem a toho si vážím a máte můj velký obdiv.

Tak se vám tedy představím. Jsem obyčejný člověk,jako každý jiný . Jmenuji se Natálie a chodím do 9.třídy jedné skvělé,vesnické školy a jako každý mám své sny a něco co mě baví. U mě je to už delší dobu biologie a příroda. Je to dlouhý a krásný příběh. V 5.třídě jsem se úplnou náhodou dostala do jednoho biologického Klubu  NATURA a díky němu a EU jsem navštívila s klubem ty nejkrásnější místa přírody,Národní  parky a Chráněné krajinné oblasti,které bych jinak nenavštívila , protože i když by mi to mamka poskytnout  chtěla,nemůžeme si to dovolit.Také chodím do přírodovědného kroužku na naší škole a dělám biologické olympiády.

Chystám se na Lesnickou Akademii obor Ekologie a Ochrana přírody. Až budu dospělá, chci, aby mě moje práce bavila a abych se do ní těšila. Přijde mi hloupé, že to takhle většina lidí nemá a doufám, že i vás vaše práce baví. Já bych chtěla být biolog ve formě přednášejícího, chtěla bych se s lidmi dělit o své vědomosti a myšlenky protože s lidmi ráda komunikuji a pusa mi pořád jede. A i kdyby se mi plány nějak změnily a moje cesta nabrala jiný směr, určitě se chci věnovat přírodě a biologii i nadále.

A nějaké to moje přání? Aby všichni byli zdraví, aby byl mír a aby se světový systém neodvíjel jen od toho, zda máte peníze. Snad se tohle někdy splní, budu v to pevně doufat. A jestli mám mít takové to osobní-je to notebook. Ne však na to, abych jako další ovečka sociálního světa byla odříznutá od toho našeho, ale abych na něm mohla dělat své prezentace o biologii a předávat dál své poznatky třeba na naší škole nebo na střední, kterou mám za dveřmi. Jelikož doma žádný počítač nemáme a to je v dnešní době na nic a i tuhle práci teď píši na školním počítači. Jsem však ráda, že mi to škola umožňuje, jinak bych neměla prezentace na hodiny přírodopisu nebo se nemohla  teď s vámi o tohle vše podělit. Nemám představu, jaký by měl asi být. Zkrátka schopný na psaní prací a vhodný na střední  školu. A mě samotné přijde hloupé, že jako každé dítě chci zrovna notebook, ale vím moc dobře, že já na něm nebudu trávit volný čas na hraní her apod. Vím, že mě to nijak nezmění a že jak budu mít volno od školy, vyrazím s mamkou ven na vzduch a budují nadšeně popisovat všechny rostliny. Za to bych tedy, jak už jsem zmiňovala, udělala prezentaci na mé škole. Bylo by to parádní.

A když zrovna mé přání nesplníte, budu mít skvělý pocit z toho, že jste ho splnili někomu, kdo to také potřeboval. Napsala jsem už vše, co jsem měla na srdci. Takže naposled děkuji za zjištění, že jsou ještě lidé, kteří chtějí pomáhat.

,,Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru,nepochopíte vůbec nic. 

Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.“

                                                                                                               Buddha

s úsměvem Natálie Vavřinová